Dělám to já a děláte to i vy.
Známe se mezi sebou, bavíme se o knihách, sdílíme mezi sebou osobní věci a někdy i strasti. Není nic jednoduššího než začít rozhovor s knihomolem. Stačí se zeptat: "Hej doporučila bys mi něco?"
S hodně lidmi jsem se nikdy nepotkala. A co jako? Jsme přátelé, věřím jim a když se něco děje něco důležitého v knižním světě, či už jestli umřela oblíbená postava nebo nadáváme na nakladatelství jsou tu pro mě. Ono je někdy těžké docenit kdo všechno za vámi stojí a je pravda, že dokud se něco neposere, tak ani nevíte kolik těch lidí je.
Je ale jedno kouzlo této komunity, že jsou lidi s kterými jsem si nikdy pořádně nevyměnila víc než deset zpráv, ale když se něco děje, tak napíšou zprávu a podpoří mě. Vloni když, jsem dělala zkoušky v práci nebo řidičák, tak se vždy někdo našel kdo mi napsal "Hej ty to zvládneš.¨ a já jsem za to vděčná. Neskutečně moc, že se mezi proklikavaním stories zastavili a podpořili mě.
Jenže kvůli slunečnicím za bílým laťkovým plotem jsem tohle téma nevytáhla. Chci se zaměřit na ty hovna co jsou naspodu pod slunečnicemi.
Co je doslovně k posraní na bookstagramu?
Všichni (teď čekám kdo si to zas vezme osobně i když to tak není myšleno) řeší sračky. Řeší se tu žabomyší války, kvůli pár názorům a pak jsou lidi nasraní, že to řeší další a vyjádří se.
Pořád, pořád a pořád dokola.
Kdo kde co řekl.
Co ten druhý na to řekl.
To, že se tu lidi pomlouvají.
To, že se dělají screenshoty.
To, že někdo má spolupráci.
To, že každá kauza se řeší v pozadí.
To, že se k problémům vyjadřují lidi co s tím nemají nic společného.
A zas znovu to samé dokola.
Ano, bavím se o jiných lidech co jsou na Instagramu. Ano, bavím se o jiných kauzách co se řeší. Ano, vyjádřím se k nějakému tématu ke kterému chci vyjádřit svůj názor i když s tím mám hovno společné, ale prostě chci to říct. Chci vyjádřit svůj postoj k dané věci a je jedno jestli je to pozitivní nebo negativní.
Ne, nedělám to proto abych vířila vody, ale proto že jsem zvědavá na názor ostatních. Jestli jsem v tom sama a dostanu čočku jak většinou, když tady člověk řekne něco proti proudu nebo se najde alespoň jeden člověk co to cítí stejně. Dost často totiž vidím jak ve stories ostatních a teď nejen lidí, ale i firem, u těch firem je to častější, věci které chci prostě probrat.
Proč to neproberu jen s kamarádkou? Chci vědět názor komunity, jaký je většinový názor. Jo někdy je to i strategie abych věděla na kterou stranu lynčovaní se přidat, které mi přijde docela časté, hlavně když někdo řekne do placu unpopular opinion.
Proč když všichni tak razí, že jsou upřímní u recenzí, tak proč je problém něco říct veřejně? Proč lidi si dávají za pravdu ve zprávách a v závěru je ticho po pěšině? Já vím, že ohledně některých firem i kdyby nás tisíc lidí řeklo nahlas negativní názor, tak to nic nezmění, jenže člověk si pak nepřipadá, tak sám.
Myslím si, že by se o negativních věcech i zkušenostech mělo mluvit otevřeněji. Nebudeme si pak připadat sami, protože pak nebudeme mít pocit, že v tom davu pějícím chvalozpěv lidí jsme jediní komu se to nezdá v pořádku.
Kolikrát se na instaramu objeví vlna stories a něco se chválí? Často. Je fuk co to je. Jeden člověk něco pochválí a lidi s ním souhlasí, tak ho sdílí, píšou jak s ním souhlasí, jak je to skvěle napsané a všude se objevují virtuální ruce, co autora poplácávají po zádech, jakou skvělou práci odvedl upřimným názorem.
Jenže když přijde hejt? Ne, není to úplně hejt, stačí kritika, nebo opačný názor. Hejtem bych to nenazvala, protože hejt je vyložené zavíraní očí a hledaní negativ za každou cenu.
Přijde negativní názor.
Co se stane?
Lidi autorovi napíšou.
Začnou vyskakovat upozornění na zprávy. Někteří se do autora pustí a začnou mu nutit svoji doktrínu, nedej bože, že autor nesklopí uši a nekonvertuje. Nejčastěji jsou to lidi, kteří k tomu vlastně došli tak, že jim to někdo poslal a oni prostě museli autorovi vysvětlit, proč se prostě plete. Pak je druhá varianta a někteří řeknou, že souhlasí, že si to myslí taky nebo ještě přilijí olej do ohně a připíšou svoje poznatky do zpráv co je podle nich špatně, takže autor po zvážení všech názorů k původnímu negativnímu názoru ještě dodá: "Hodně lidí se mnou souhlasilo."
Vidíte, ale rozdíl? Málokdy se stane, že někdo někoho sdílí, protože napsal negativní zkušenost nebo názor. Dost často také argument "Hodně lidí" vyšumí, protože najednou je ticho a nikdo se neozve.
A hlavně mě fascinuje jak se tady snaží udržet iluzi, že se nepomlouvá na bookstagramu. Jako pardon, ale chci vidět člověka kdo se nikdy s nikým o nikom nebavil. Či už o někoho stories, příspěvku nebo názoru.
Já to dělám.
A opět se ptám.
A co jako?
Alespoň nebudu tvrdit, že ne a dělat ze sebe svatou. Nejsem. Pro mnoho lidí jsem arogantní, protivná, namyšlená, jízlivá a nevím bůh ví kolik přívlastků ještě.
Jestli to někomu vadí, tak fajn. Je to tvůj názor a já ho akceptuji, pokud mi ho teda napíšeš a nedojde z druhé strany. Já se sebou žít umím a ostatní nemusí, přece jen se dá dát unfollow nebo někoho bloknout. Stejně jako není povinné číst někoho názory nebo na ně reagovat.
Ne vždy je potřeba se vyjádřit ke všemu, co člověk na internetu četl.
Ale já to stejně udělám.
#sorrynotsorry
0 Comments:
Okomentovat