Králové Wyldu
kniha od: Nicholas Eames
Série: Králové Wyldu 1.
Žánr: Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno: 2019, Host
Orig. název: Kings of the Wyld, 2017
Počet stran: 520
Clay Cooper a jeho skupina kdysi bývali ti nejlepší z nejlepších — nejobávanější proslulí žoldnéři na této straně Heartwyldu.
Dny jejich slávy však již dávno pominuly. Každý z nich si šel svou cestou. Zestárli, ztloustli, opíjeli se, nebo všechno najednou. Najednou se však u Clayových dveří objeví jeho bývalý parťák Gabriel s prosbou o pomoc — aby se společně zúčastnili mise, ke které by se upsali jen ti nejstatečnější, nebo naopak ti nejhloupější.
Gabrielova dcera je uvězněna ve městě vzdáleném přes půl světa a obléhaném Heartwyldskou hordou. Nastal čas znovu svolat skupinu.
Fantasy knihy jsou buď o odvážných hrdinech, co zachraňují svět, skupinách, které jdou na dobrodružnou cestu nebo osamělých chlapech, kteří už se světem nechtějí mít nic společného. Hlavní hrdinové této knihy, před téměř dvaceti lety tvořili stejnou skupinu. Jmenovala se Sága a její členové zažívali všechno z výše zmíněného. Ale teď už se za dobrodružstvím, protože jsou v hrdinském důchodu.
Clay Cooper známý jako Pomaluručka je už doslova starý chlap, co chce mít svůj klid. Zapustil kořeny, má ženu a dceru. Vším ale zamíchá jeho kamarád a další člen Ságy, který ho dojde požádat o laskavost tak velkou, že by ho mohla stát život.
V příbězích se pochody odehrávaly bez popraskaných puchýřů, souboje meče bez hnisavých ran, které hrdinu zabijí ve spánku. Pokud je v příbězích zabit obr, s velkou ránou padne k zemi. Ve skutečnosti obr umírá stejně jako všechno ostatní - s řevem a výkaly.
Postupná procházka a mnohem častější útěk krajinou je skvěle popsaný a hlavně autorovy popisy mi dokonale sedli. Není to květnaté, ani táhlé jako Tolkien, ale přesně tak akorát aby si člověk dokázal představit jak asi vypadají svíticí netopýři nebo daévy, které se povahou dost podobají sukubám, ale mají křídla. Styl psaní není nic extrémně komplikovaný na to aby vám zamotal hlavu zkrátka nestačí, ale břitký humor, Clayův sarkasmus nebo typické špičkování mezi hrdiny je podané velice dobře a já se úpřimně smála.
Autor vytvořil impozantní, velký a funkční svět, který je nosnou páteří celého příběhu. Někomu možná bude připadat svět přehlcený a já sama jsem se také občas ztrácela, ale jen z jednoho jediného důvodu. Heartwyld - les kde ožívají nejhorší noční můry – je domovem tolika příšer, že ne vždy jsem si dokázala představit, o čem se mluví nebo jak daná potvora vypadá. Věřím tomu, že kdyby k této knize vyšel plnohodnotný bestiář, tak by překonal i Zaklínače
Samozřejmě, že místo jako tohle, kde je být za hrdinu plnohodnotná profese, je naplněné nejen příšerami, ale také mnoha artefakty. A právě z nich byly nejpozoruhodnější meče. Některé měly i svoji historii a ta byla trefně propojená i se samotným světem a ne jen random mýtem.
Příběh se ubírá nenásilným tempem a myslím si, že autor skvěle odhadl, kde se zdržet a kde to popohnat. Po dlouhé době se mi nestalo, že bych byla naštvaná, že autor něco odbyl příliš rychle, jak se někdy stane. Jde vážně poznat, že celá kniha, postavy, svět a dokonce mytologie je do detailu propracovaná a jen podtrhává myšlenku, která doprovází knihu
Dny jejich slávy však již dávno pominuly. Každý z nich si šel svou cestou. Zestárli, ztloustli, opíjeli se, nebo všechno najednou. Najednou se však u Clayových dveří objeví jeho bývalý parťák Gabriel s prosbou o pomoc — aby se společně zúčastnili mise, ke které by se upsali jen ti nejstatečnější, nebo naopak ti nejhloupější.
Gabrielova dcera je uvězněna ve městě vzdáleném přes půl světa a obléhaném Heartwyldskou hordou. Nastal čas znovu svolat skupinu.
Fantasy knihy jsou buď o odvážných hrdinech, co zachraňují svět, skupinách, které jdou na dobrodružnou cestu nebo osamělých chlapech, kteří už se světem nechtějí mít nic společného. Hlavní hrdinové této knihy, před téměř dvaceti lety tvořili stejnou skupinu. Jmenovala se Sága a její členové zažívali všechno z výše zmíněného. Ale teď už se za dobrodružstvím, protože jsou v hrdinském důchodu.
Clay Cooper známý jako Pomaluručka je už doslova starý chlap, co chce mít svůj klid. Zapustil kořeny, má ženu a dceru. Vším ale zamíchá jeho kamarád a další člen Ságy, který ho dojde požádat o laskavost tak velkou, že by ho mohla stát život.
V příbězích se pochody odehrávaly bez popraskaných puchýřů, souboje meče bez hnisavých ran, které hrdinu zabijí ve spánku. Pokud je v příbězích zabit obr, s velkou ránou padne k zemi. Ve skutečnosti obr umírá stejně jako všechno ostatní - s řevem a výkaly.
Postupná procházka a mnohem častější útěk krajinou je skvěle popsaný a hlavně autorovy popisy mi dokonale sedli. Není to květnaté, ani táhlé jako Tolkien, ale přesně tak akorát aby si člověk dokázal představit jak asi vypadají svíticí netopýři nebo daévy, které se povahou dost podobají sukubám, ale mají křídla. Styl psaní není nic extrémně komplikovaný na to aby vám zamotal hlavu zkrátka nestačí, ale břitký humor, Clayův sarkasmus nebo typické špičkování mezi hrdiny je podané velice dobře a já se úpřimně smála.
Autor vytvořil impozantní, velký a funkční svět, který je nosnou páteří celého příběhu. Někomu možná bude připadat svět přehlcený a já sama jsem se také občas ztrácela, ale jen z jednoho jediného důvodu. Heartwyld - les kde ožívají nejhorší noční můry – je domovem tolika příšer, že ne vždy jsem si dokázala představit, o čem se mluví nebo jak daná potvora vypadá. Věřím tomu, že kdyby k této knize vyšel plnohodnotný bestiář, tak by překonal i Zaklínače
Samozřejmě, že místo jako tohle, kde je být za hrdinu plnohodnotná profese, je naplněné nejen příšerami, ale také mnoha artefakty. A právě z nich byly nejpozoruhodnější meče. Některé měly i svoji historii a ta byla trefně propojená i se samotným světem a ne jen random mýtem.
"Čas běží v kruhu. Historie je otáčející se kolo. Otáčí se a otáčí. Všechny nás semele na prach."Samotné postavy nejsou typičtí hrdinové, které si člověk prostě zamiluje. Nevím úplně jak ten pocit popsat, jenže tyto postavy jsou tak uvěřitelně napsané, že vám přirostou k srdci a mrzí vás, že nemůžete někoho z nich mít za dědečka, který by vám večer u ohně povídal historky. Členové Ságy jsou už svým způsobem dědci a ve velké většině nevrlí, vulgární a občas i nalití. Velkou zábavou pro ně je, že i zbytku skupiny lupe v koleni, bolí je záda a už nemají tolik energie co v mladí. Na tohle docela často dojedou, hlavně v boji, ale vždy to vyváží zkušenostmi a problém vždy rychle vyřeší.
Příběh se ubírá nenásilným tempem a myslím si, že autor skvěle odhadl, kde se zdržet a kde to popohnat. Po dlouhé době se mi nestalo, že bych byla naštvaná, že autor něco odbyl příliš rychle, jak se někdy stane. Jde vážně poznat, že celá kniha, postavy, svět a dokonce mytologie je do detailu propracovaná a jen podtrhává myšlenku, která doprovází knihu
"Slávu nenajdete na trzích. Sláva není něco, co vám jen tak přistane v klíně. Musíte za ní jít a dobýt si ji. Musíte pro ni riskovat vše."Sama o sobě po dočtení knihy můžu říct, že mi dala vše, co bylo potřeba. Ani méně ani více. Nečekala jsem od toho veliké epické bitvy a války, ale spíš něco klidnějšího, čehož se mi také dostalo, protože v jejich podaní to vážně klidnější bylo. Nevím, jestli je to právě kvůli věku postav, ale u tohoto příběhu si neříkám, že potřebuji další díl. Tedy ať nikoho nepletu. Potřebuji další díl z tohoto světa, ale už ne konkrétně tuhle partu. Dali ze sebe to nejlepší a těším se na příběhy mladší krve.
0 Comments:
Okomentovat