Knižní fetišismus

Úchylek na světě existuje obrovské množství, nejsem sexuolog, nejsem psycholog, přesto jsem se rozhodla říct k tomuto tématu pár slov. Proč? Protože knižní svět má docela dost úchylek, a v komunitě se v nich navzájem často podporujeme. Jestli je to doslovně úchylka, vášeň pro něco nebo jen nadšení, to už musíte posoudit sami. Proč bych vás vlastně měla soudit, když některými z nich sama trpím? Takže nejdu soudit. Jdeme se jim jen trochu kouknout na zoubek.

„Doba je mimo jiné definována i tím co pokládá za zvrhlost.“

Myslím si, že každý někdy slyšel slovo bookstagram, a pokud ne tak, tak vám ráda řeknu, co to je. Je to účet na Instagramu zaměřený na knížky, taková novodobá varianta blogu. Fotky často nastajlovaných knih doprovází minirecenze, shrnutí pocitů, ale tyto účty taky dělají různé soutěže, videa, unboxingy (takové to wtf slovo, kdy vám člověk ukáže, co si nakoupil a 90% lidi to stejně nezajímá).

Proč vysvětluji, co je bookstagram? Protože valná většina „úchylek“ se bude týkat právě bookstagramů a věřím tomu, že jsou ještě lidi, co instagram nemají a celkově se nepohybují v této „komunitě“. Musím přiznat, že mám dny, kdy jim to trochu závidím. Dost často jsem právě u těchto lidí, co jedou mimo Instagramy, zaznamenala takovou tu typickou otázku. „Proč si fotíš, co čteš, místo toho abys radši četla?“

Byla doba, kdy jsem si psala čtenářský deník, zapsala do něj názor, nějaký ten citát, popřípadě udělala to v barvě obálky knihy. Teď odškrtnu knihu na Goodreads jako přečtenou, přidám na instagram příspěvek, několika větami shrnu, jaká byla kniha, a co si o ní myslím, ale stejně přes to všechno, je nejdůležitější fotka, a ne to co je pod ní. Je focení knih fetiš? Zlozvyk? Nebo jen už prostě síla zvyku?

Myslím, že ne. Patří to tak nějak k době. Co mi přijde, ale jako zajímavý fetiš (opět si dosazujte za to slovo, co chcete), je samotné focení knih. Znám dost lidí co knihu prostě vyfotí kdekoliv, a pak je ta druhá půlka co prostě hledá vnitřní perfekcionismus a snaží se z toho vytřískat co nejvíc. To je pochopitelné, protože když člověk něco dělá, tak rád vidí a slyší, že je za svoji práci chválen. Jenže tady někde mezi tím vším je něco čemu se říká styl fotky.

A teď asi dojde kritika jak je u mě zvykem že? Ne nepřijde. Pardon. V hodně věcech se nacházím taky, takže to není myšleno jako útok, spíš takové dlouhodobé pozorovaní sebe a lidí na sítích.

Focení knihy je jednoduché, a většinou s ní je na fotce něco, co dokresluje celou kompozici. Kafe, kočky, svetry, deky další knihy, příroda, to je taková klasika, ale všimli jste si kolik lidí na bookstagramu má footfetiš? Kolik fotek s nohama a knihou je na internetu? S podkolenkami, ponožky, nahé. Prostě proč? Jak souvisí nohy s knížkou? Je to kniha o pedikúře? Sama úplně na tuhle otázku nedokážu najít odpověď a to takovou fotku mám! Nechápu sama sebe, ale bylo to nějak ze začátku bookstagramu a já si tehdy říkala, že to je populární a mohlo by to vypadat dobře. Ne, díky. Už se takovou věcí nenechám nikdy strhnout.

Myslím, že můžu tvrdit, že jsem za tu dobu viděla tisíce a tisíce fotek knih, jak dobrých tak hrozných, kdy jsem si říkala, že proč to ten člověk vůbec postuje. Dokonce jsem potkala knížku vyfocenou vedle různého prádla, pout, análního kolíku a beru to. Okay, asi je to recese nebo tématika. Fajn. Jen co je tak populární na tom focení nohou? Vážně na to nedokážu najít odpověď.

„Člověka je možno poznat podle knih, které čte.“

Porovnávání kolik toho kdo přečetl tu vždy bylo a bude. Jsou různé výzvy, člověk si vede seznamy, jak na Booxy, Databazi knih nebo Goodreads. Často je to udávané číslo na profilech a celý konec roku a začátek roku si lidi honí triko, kolik toho přečetli. Je to jedna z dalších úchylek a já musím přemýšlet proč ta soutěž. Čtu proto, abych si mohla říct, ano četla jsem hodně dobrých knih, co mi něco daly nebo proto, abych se v prosinci mohla poplácat po zádech, že jsem dala dvě stě knih, i když si z nich nic nepamatuji, protože mi splývají v jedno?

Já sama osobně si vedu čísla, kolik jsem toho přečetla, ale mám to pro sebe. Je nechutné, když se ve skupinách strhne lavina, kolik toho lidi přečetli za rok, měsíc nebo jakoukoliv dobu. Na co? Každý má jiné možnosti, tempo čtení. Ne každý má celý den volno, ne každý má doma dítě za zadkem, ne každý chytne pokaždé do ruky dech beroucí knihu, co ho strhne a na posezení ji přečte. Tak proč si honit ego?

“Čichaní ke knihám je klišé. Teď jedou sběrači.”

Každý je fanoušek něčeho. Pokud čtete knihy, tak rozhodně něčeho ano. Tohle o čem chci mluvit teď, se podle mě ale netýká všech žánrů. Teď bude řeč o merchu. Existují různé boxy, kde najdete tematické věci, často kombinované z různých fandomů, jak nových knižních světu tak starých. Jsou eshopy co si na tom postavili živnost a prodávají tematické svíčky, mýdla, piny, záložky, hrnky nebo sůl do koupele. A věřím tomu, že existuje další ohromný nespočet věcí, co se dají personalizovat a prodávat s tématikou něčeho.

Stačí se kouknout na Harryho Pottera. Pamatuji si časy, kdy byl sakra velký problém něco s touhle tématikou sehnat. Záložky jsme si kreslili sami a v té době se mi o tematických svíčkách s názvy lektvarů ani nezdálo. Teď stačí zajít do Sinsay a najdete tam od tašek, přes trička až po pantofle. Zrovna HP se stal nejvíce přístupný fandom téměř pro všechny, a tak lidi sbírají.

Sama mám taky hodně věcí s touhle tématikou, dokonce i hábit, ale už mě to nějak nechytá dál. Ten svět mi dal, co mohl a musím uznat, že to byla krásné léta a pořád se do něj ráda vracím, ale jaksi přešla ta potřeba úplně všechno vlastnit a platí to u více fandomů.

Knihomolové jsou prostě sběrači. Sbíráme knihy a často i jiné věci, o kterých jsem mluvila nahoře. Je to jeden z typů dekorací co se objevují na fotkách a je to taky jedna z hybných sil závisti. Dost věcí bývá limitovaných na počet kusů nebo cenou ve velikosti astronomické věže.

Myslím si, že obyčejné čichání ke knihám prostě už vyšlo z módy. Teď frčí jiné knižní úchylky a nemusí to být čistě jen merch, ale také figurky, oblečení, reedice, způsob jakým člověk vášeň pro knihy prezentuje. Jestli je to úplně úchylka? Netuším. Člověk by měl umět znát zdravou hranici a nestavět si doma pevnost ze svíček když nemá z čeho koupit večeři.

Kolikrát to působí, že lidi se ve sbírání věcí předhánějí a já jsem občas ráda, že mě tyhle věci ve velké míře minuli. Ráda si dopřeji hezké věci a mám teda uchylku na Zaklínače, ale nepotřebuji si doma nechat každou jednu krabici. Občas musím přemýšlet nakolik je to už nemoc - ta potřeba všechno vlastnit.

Nejčastější a nejsbíranější věcí jsou podle mě záložky. U nich se to tedy dělí na dva druhy lidí. Ti, co zakládají knihu kapesníkem a pak ta kategorie jako jsem já. Upřímně můžu říct, že mám úchylku na záložky. Mám jich snad padesát? Možná víc? Vážně netuším, kolik jich mám, ale stále je sbírám dál. Střídám je, vybírám si podle nálady, typu knihy, ale také podle toho, kdo mi ji dal. Myslím si, že to je jedna z nejvíce dostupných věcí, která se v rámci knihomolství dá sbírat a já rozhodně touhle nemocí trpím.

Největší fascinaci ale představují hlavně lidí, co si merch koupí, i když se jim nelíbí, neznají ten fandom nebo si prostě chtějí jen něco dokázat. Ptáte se, proč by to někdo dělal? Dělají to ti lidi, co se chtějí jen předvést a bohužel vážně takový existují. Nemám nic proti tomu, když někdo až teď objeví deset let profláklý fandom. Každý k nějaké literatuře dojde jiným způsobem a je jedno jestli kvůli seriálu nebo doporučení kamaráda. Jenže kupovat si knižní sérií jen proto, že k ní mám merch a bude to vypadat dobře na fotce, i když tu serii nemám ráda. Sakra, proč?

Opět budu narážet na svíčky, protože je to asi nejčastější merch bookstagramu a opět prosím ať si to nikdo nebere osobně, ale někdy mi přijde že lidi ty věci kupují jen proto, aby prostě mohli říct, že mají věci té dané značky, přitom ani fandom neznají. Já osobně bych si nikdy nekoupila věc z fandomu jen proto, že to bude vypadat dobře na fotce. Na co, když mi to téma nic neříká?

Podobné je to například i u Funko PoP figurek. Teď asi řeknu jeden docela unpopular opinion, ale sakra 90% z nich jsou téměř identické a dělí je jen malinké detaily. Viděli jste někdy kolik je variant Funko PoP na SpiderMana? Já chápu, že někdo ho extrémně žere, ale na co mít doma deset Spidermanů jen s rozdílem rukavičky?

Je mi jasné, že to je jen jeden z kroků společnosti, jak z lidí vytřískat peníze, za předražený vinyl. Já jich doma taky pár mám, ale když už, tak jsem se snažila si vybrat fakt originální a zbytek mě prostě osobně nezaujal. Nikdy jsem neměla potřebu mít čtyři varianty jedné věci a podle mě to už pak hraničí s určitým fetišem a obsesí.

Občas mi přijde, že samotné knihomolství v rámci sociálních sítí není prostě jen o knihách. Pokud by bylo, tak by ty fotky byly prázdné. Je to i o křečkování věcí jako jsou hrnky, záložky, svíčky, popky a art printy. Tvoří to ten svět a snaží se nám jej přiblížit, jenže může to přerůst do nemoci? Já si myslím, že ano.

Nevím osobně co z toho jsou sběratelské úchylky, co zlozvyky nebo jen prostě neschopnost si cokoliv odepřít, ale myslím si, že tím částečně trpíme všichni. Že ne? Kolik máte doma knih? Nepřečtených a kupujete přesto nové? Aha? Je strašně málo knihomolů, co má doma jen minimum knih, které ještě nepřečetl. Odolat akci nebo bonusovým balíčkům 3+1 zdarma, přesto jsou výjimky co to zvládají. Smekám klobouk a obdivuji je.

Zajímalo by mě, jak je to u vás? Taky potřebujete mít za každou cenu vše nebo jen prostě to, co za to stojí? Samozřejmě je každého věc, za co svoje peníze utratí. Sama mám pár věcí, nad kterými by ostatní kroutili hlavou, ale mě dávají smysl a jsou pro mě svým způsobem nepostradatelné, takže některými druhy fetišismu, úchylek nebo jaké slovo jste si dosazovali, nejspíš taky jako knihomol trpím.