Zklamaní s vůní pomerančů

Převorství u pomerančovníku
kniha od: Samantha Shannon
Žánr Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno 2020, Host
Orig. název The Priory of the Orange Tree, 2019
Počet stran 850
Anotace:
Svět je nesmiřitelně rozdělený. Královenství nemá dědičku. A dávný nepřítel se probouzí.
Říši Inysu už přes tisíc let vládne berethnetská dynastie. Královna Sabran musí počít dědičku, aby svou zemi zachránila před zničením. Stále však není provdaná a ke dveřím její ložnice se plíží hrdlořezové.
Ead Duryanová je u dvora jednou z mála cizinek. Vypracovala se na pozici dvorní dámy, ve skutečnosti však zůstává věrná utajenému společenství Rudých panen. Nespouští oči z královny Sabran a pomocí nedovolených kouzel ji tajně ochraňuje.
Na opačné straně temného moře se dívka Tané celý život cvičí v bojovém umění, aby se mohla stát dračí jezdkyní. Okolnosti ji však doženou k rozhodnutí, které ohrozí celou její budoucnost.
Západ a Východ tvrdošíjně odmítají spolupracovat, avšak síly zla procitají z tisíciletého spánku…

Převorství u pomerančovníku je standalone kniha od Samanthy Shannon, která napsala, dle mého názoru, skvělou sérií Kostičas a od které si odběhla k této fantasy bichli inspirovanou naší mytologii.

V Kostičasu si rozvržení schopností a všeho vážné vypiplala, takže moje očekávání byly veliké a můžu říct, že tohle byla pro mě nejočekávanější kniha letošního roku (teda ještě čekám na třetí díl Smrtky). Mám z pomerančovníku hodně dojmů a možná i pár názorů, které se vám nebudou líbit, ale prostě nejsem z tohoto příběhu nadšená, spíš zklamaná a chci vám vysvětlit proč.
„Čtení je nebezpečná kratochvíle, “ prohodila Ead zlehka. Truyde se zamračila. „Dobíráte si mě.“ „Vůbec ne. V příbězích se skrývá velká síla.“
Knížka má čtyři vypravěče s tím, že každý je z jiné společenské vrstvy, někteří dokonce i jiného kontinentu. Já si povím ke každému z nich něco svého, protože tentokrát mi to nedá. Kniha má vážně hodně stran, vzhledem k tomu, jak vypadají průměrné knihy a tak jsem čekala od nadprůměrného počtu stran i nadprůměrně propracovaný příběh.

Arteloth Beck je jeden z vypravěčů, který si vás svým způsobem získá někde v druhé půlce knihy, ale to co se děje v jeho linií má být od začátku plné dobrodružství, alespoň mi přijde, že to autorka chtěla tak podat. Jenže bohužel ať dělám co dělám, tak to není žádný zázrak. Jeho linie je sice zajímavá, jenže je tam úplně zbytečný zvrat, který u mě prostě nevyvolal absolutně žádné emoce. Jako ono když ani samotného Lotha to příliš nezasáhlo, tak sakra jak to mám prožívat já? Jako pardon, ale přišlo mi to, že to docela plytké a ploché, stejně jako Loth první polovinu knihy, než se tak nějak probral a začal mít nějaký charakter.

Eadaz Zāla uq-Nāra, která od začátku vystupuje jako Ead Duryanová u královského dvoru, kde konvertovala na víru Šesti rytířských ctností. Sloužící jako komorná v horní královské domácnosti Sabran IX. z Inysu. Tady tohle je asi nejžalostnější linka ze všech. Kralovna Sabran je umanutá, paličatá a chová se jako fracek. Jako chápu, že tak byla vychována a pokud autorka zamýšlela, aby tak působila na čtenáře, tak gratuluji a povedlo se. Mě osobně části s Ead bavili nejméně právě kvůli Sabran a ne jen kvůli jejímu chování, ale taky, že bylo tak nějak jasné kam to spěje. Myslím si, že Ead sama o sobě, když byla mimo dvůr měla zajímavou dějovou linku a to jsem si fakt užívala, jenže jich bylo proti těm u dvoru prchavě málo.

Nicolas Roos je vyhoštěný na ostrov Orisima a to je prostě člověk, který při losování měl šťastnou ruku. Celým dějem proplouvá a občasně se na něj to štěstí prostě nalepí. Je to typ co sem tam tím, že něco pokazí pohne dějem, ale jinak kdyby jste ho nechali někde pohozeného, tak tam umře. Celou dobu jsem tak zcela nechápala proč je vypravěčem a docela by si asi vystačil jako vedlejší postava. Je pravda, že díky němu se člověk dozví zajímavé informace a sem tam nějak cvakne díl skládačky právě díky němu, viz Zlatá císařovna, ale jinak celkově mi přišel z těch charakterů asi nejmíň přejemný.

Tané je seiikinský sirotek a do ní jak postavy jsem vkládala největší naděje, které bohužel vyšuměly do prázdna. Od mala je cvičena k tomu, aby se z ní stala jedna z členů Nejvyšší námořní stráže a její sen je být dračí jezdkyně. Jenže, tahle postava je opět jak ty předchozí nedotažena a prostě ten charakter je jak přelévaná voda v misce. Autorka si ji naklání podle potřeby a tak se stejně chovala Tané. Je to teprve devatenáctiletá holka co proti ostatním vypravěčům je docela velký věkový rozdíl, ale nejde to moc poznat. Přišlo mi, že právě u ní věci co mě nejvíc zajímají jsou totálně přeskakované a tím pádem její linie mi přišla taková neúplná.
„Čtení je nebezpečná kratochvíle, “ prohodila Ead zlehka. Truyde se zamračila. „Dobíráte si mě.“ „Vůbec ne. V příbězích se skrývá velká síla.“
Nechci tímhle říct, že všichni čtyři vypravěči jsou úplně na nic i když to tak možná vyznělo. Každý z nich má svoje pozitiva a autorka celkově děj knihy podává svým skvělým stylem psaní, jenže děj u toho kulhá za stylem tak tři metry daleko a za sebou táhne na provazu postavy, které se rozhodnou ke konci knihy vstát a nějak ten děj konečně táhnout. Nejvíc mi tam překáželi právě ty prázdné zajimavé místa. Já chápu, že je to velké časové rozpětí natěsnáno na nějakých 800 stran, ale každá postava si podle mě zasloužila víc prostoru a z těch útržků, co nám byli v první půlce podané mi to nepřišlo moc dobré.

Celkový svět je ale něco, co si zaslouží hlubokou poklonu, když přivřu oko nad tou nedotažeností. Je to místo z kterého prostě chcete vědět víc, vidět víc. Autorka zapracovala na historii světa kterou má teda skvěle vymazlenou a zvrat ke konci knihy je fantastický, bohužel symbolicky zabitý očekávanou epickou bitvou, která je zahrnuta do pár stan. Vážně to nemohlo být o něco epickejší?
To je problém příběhů, dítě moje. Pravdu, která v nich je obsažena, nelze zvážit a vyčíslit.
Převorství u pomerančovníku je možná jedno z nejzajímavějších míst v knize, ale opět musím uznat, že má některé chvíle nad kterými jsem musela přemýšlet. Tak za prvé je to sesterstvo, kde vládne matriarchát a doslovně v knize je zmíněno, že muže mají jen na věci kolem domu, jako úklid, vaření a tak. Jenže mají jako velvyslance chlapa. A já si říkala úplně jako proč to? Já chápu, že teď je všechno strašně genderově, rasově a nevím jak vyvážené a celkově ta kniha je teplejší než moje topení puštěné v zimě na plno, ale nemám ráda když to na mě působí uměle.

Celkově ta romantická linka mi tam přišla zbytečná. Já vím, že sex k velké části fantasy patří, ale pokud tam má smysl, tak dobře. Nejsem typ puritána, ale prostě mám ráda, když ty erotické scény mají svůj význam. Protože kdybych chtěla erotiku, tak prostě si vezmu něco z erotické literatury a ne fantasy. Velice doufám, že mě jak bisexuálku někdo pak nařkne, že jsem homofobní, ale jako tohle mi celé přišlo jako jedno velké fópá. Bud je něco matriarchát nebo není. Proč to uzpůsobovat aby se to líbilo a zavděčil všem?

Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. - ZJEVENÍ JANOVO 20

Krásná oranžová obálka nám ukazuje, že v příběhu půjde o draky, ale kam zmizeli? Haló draci? Jste tam? Nemůžu říct, že tam vůbec nebyli, ale když se na to zpětně podívám, tak je to o tom, že přišli pozdravit do děje, aby si člověk mohl odškrtnout, že tam byli. Jako v příběhu jsou draci, wyrmové, wyverling, wyvern, olbřímí západní draci, východní draci… To si člověk řekne, že to je docela dost druhů draků a skoro draků.

Východní draci aneb draci, které uctívá východ jako božství vypadají jako čínští a létají za pomoci perly nad hlavou. Olbřimí západní draci, jo to jsou ti zlý, vypadají zas jak “evropští draci” ale jsou to také wyvernové nebo wyrmové, podle toho kdo o nich mluví. Wywerling je malý drak, ale zase vzhledově klasický.

Zorientovat v tomhle je zapotřebí slovník a znát východ vs západ. Protože lidi ze západu budou “božským” východním drakům stejně říkat wyrmové. A to jsem vám tady nenapsala o tom, že wyrmové se křížili a vznikli z toho další věci jako kokatice. Je to wyrven (drak) zkřížený s ptákem.

Pokud tady po tomhle máte před očima velké WTF, tak se nedivím. Povím vám, ale zásadní informaci. Ti draci, jako ti velký východní (čínský) a západní (evropský) umí mluvit a jsou inteligentní. Teda nejspíš. Já čekala, že když má být Tané dračí jezdkyně, že tam bude, alespoň pár smysluplných rozhovorů, ale její dračice, ctihodná Nayimathun se pořádně ani nedostala k slovu.

Takže lidi je uctívají, ale já jako čtenář nejsem přesvědčená o tom, že by byli nějak extrémně inteligentní, však o velké většině toho, že hlavní záporák povstane (není to spoiler, děje se to v každé knize!) věděli a vlastně jen čekali na to až jim lidi řeknou, běžte bojovat. Pardon, ale od tisícileté bytosti jsem čekala víc.

Olbřimí zapadní draci to je kategorie sama o sobě. Velká pětka mocných draků, která vznikla z Hory děsu (ahoj Tolkiene), pod taktovkou Bezejmenného (Ahoj Rowlingová), který je největší hrozba celého příběhu. Všichni se bojí, že povstane, že zničí celý svět na popel i se svými přisluhovači na W. Jeden z nich co dostal víc prostoru byl práve Frýdel. Teda prostoru, párkrát zařval na královnu a čau. Prostě odletěl.

Na to, že to měl být svět, kde v jedné části žijí draci v harmonii s lidmi a druhou část světa jiná parta ničí, snaží se je zotročit, vyhladit a nevím co, tak si myslím, že autorka si mohla vic lámat hlavu nad tím, jak vypadá inteligentní bytost. Všechno kolem draků mi přijde neúplné a nedotažené. Jako je skvělé, že se rozmnožili téměř s každým živočichem a vznikli z toho další druhy, ale bohužel tady platí, že kvalita je lepší než kvantita.
wyverling: mladý nebo malý wyvern
wyvern: dvounohé okřídlené dračí stvoření; podobně jako olbřímí západní draci pochází z Hory děsu; Fýredel wywerny zkřížil s řadou zvířat, čímž vznikli pozemští bojovníci Dračí armády, například kokatrice;život každého wywerna závisí na existenci jednoho konkrétního olbřímího západního draka; pokud ten zahyne, vyhasne i oheň jeho wyverna a všech potomků z tohoto wyverna zrozených
Knihu hodnotím jak lehký nadprůměr díky tomu světu. Bohužel postavy mě dostatečně neohromily a ani jsem si k nim vybudovala žádný vztah, přesto že jsem na to měla přes 800 stran. V závěru jsem přišla na to, že jsou věci na které tam byli jen narážky nebo byli vzaté jen okrajově a mě zajímaly mnohem více než aktuální dění. 

Celkově mi přijde, že autorka se snažila aby z toho vzniklo něco epického, ale bohužel vážně mi to přijde jako úplný začátek. Věřím tomu, že tenhle příběh by si zasloužil mnohem více prostoru, aby nebyl tak uspěchaný a jen by ho to ucelilo. Jsou části, které si zasloužili víc protáhnout, víc potrápit postavy, dát nám víc informací, víc možností si udělat vztah s postavami, protože když se to shrnu, tak jsou to čtyři postavy a každá cca dvě stě stran.

Vzhledem k tomu co vše se tam odehrálo mi to přijde strašně namačkané na sebe a přece jen fantasy by měli být i o pouti a o té symbolické cestě k vítězství. Tady mi to strašně chybělo a nepřišlo mi to úplně plynulé. Začátek byl komplikovaný a zahlcení informacemi, místy, osobnostmi, mrtvými osobnostmi a vším bylo šílené, ale naštěstí postupně se v tom dalo docela orientovat a to jsem člověk který nikdy nepoužívá slovník nebo rejstřík vyrazů, tady ho občas kvůli postavám bylo potřeba.
Susa dala všechno v sázku kvůli naplnění snu, který nebyl její. Takové přátelství člověka nepotká víckrát než jednou za život. Někdo ho nezažije vůbec
Sečteno a podtrženo to je kniha, která u mě kromě jednorázového přečtení nepochodí a pochybuji, že se k ní budu ještě někdy vracet. Lehký nadprůměr je to díky stylu psaní, rychle to ubíhalo a pozoruhodnému světu, ale pořád to má své prázdné místa a nedotažené charaktery, takže za mě to není úplná výhra. Možná je to tím, že jsem měla od toho tak vysoké očekávaní, ale bohužel i přesto si myslím, že to mělo dostat větší prostor, kde by se to víc rozepsalo a nebylo by to tak unáhlené a nepůsobilo by to jak koncept.

Věřím tomu, že kdyby se někdy autorka rozhodla udělat příběh z tohoto světa, tak si ho ráda přečtu. Svět má vážně kouzelný, plný neuvěřitelných bytostí o kterých si myslím, že je ještě mnoho k vyprávění. Tenhle konkretní příběh mi teda nesedl, ale snad v budoucnu se k tomu autorka rozhodne vrátit a víc to propracovat, klidně s někým novým nebo v historii. Pokud se tak stane, tak jsem ochotná se opět vydat ke stromu s pomeranči i když teď jsem ve fázi, že bych z nich radši dělala smoothie, než je uctívala.

0 Comments:

Okomentovat